Wednesday, October 7, 2020

Čebín? Změna režimu!

 Někdy k Vám nejlepší tipy přijdou samy. Po prosbě čtenáře jsme se tedy vydali na rurálperiferii, pomalu přetvářenou v satelitní Brno. Do Čebína.

Nová doba si žádá nové nalévárny a i tady snad prý brzo plánují rekonstrukci. Mlhavá informace u kostela nás přivedla na náměstíčko jak vystřižené z reklamy na moravskou dědinu. První past v podobě zdejší vinárny, kde jsme i přes okno naznali že to má Grcka potenciál 0 jsme zdárně minuli a zapluli
do Hostince pod Skalou.

Zvenku se vine vůně grilovačky, takže ve vnitř začínáme sami s jedním štamgastem. Sem se chodí ještě ale na štípačky a do hodiny je zde živá hospoda. Uvítání “Má poklona” a správně rostlý výčepní v košili říká hned že jsme prostě zapadli dobře. I přesto, že je zde servírován teror ze Smíchova, tak si na desinu nemůžeme stěžovat a přistává svižně za 26,- hned na stůl s nádavkem originálního a nového vtipu o Černejch. Tmavé dřevěné obložení a třené stropy jak z nemocnice jsou zkrátka klasika. Na LCD běží fotbalový přenos Eurosportu a už jen z šál a trofejí je vidět, že fotbal tu hraje prim. I další nabídka je přiměřeně devadesátková.



Třebíč je vlastně nedaleko a modrou šmoulovou Zonku v Brně rozhodně těžko pohledat. Jen její prodej je jak dýl s horkým zbožím, protože jsme konspirativně otázáni jestli tu někde proboha neschováváme dítě. Vzadu se s večerem rozjíždí ta pravá vesnická zábava, ačkoliv hodinová přetržka mezi dvěma provedeními Knockin' On Heaven's Door je poněkud zarážející. Všem jedenácti účastníkům koncertu v zadním sálu se to však líbilo. Pokračujeme výborným a né tak viděným Budvarem “33” za 28,-. Jen ta Plzeň bratru za 38,- byla již znatelně starší, a je jasné, že se jí tu nejspíš tolik nevypije.

Zajímavou postavou je pan výčepní, ostatně řeči na Havla a narážky na 89týho slýcháme spíš od štamgastů, než od podnikatelů? Klobásy tak přistávají s hláškou: “Bezva, já mám hlad od 89týho” a objednávka Plzně se servírováním: “Tak to máme změnu režimu, pánové!” Bohužel jídelní nabídka je toho večera slabá (klobása a docházející pečivo) a odvíjí se od symbiózy s vedlejším vietnamským obchodníkem, u kterého ale alespoň kvitujeme, že nás chtěl obsloužit i půl hodiny po jeho zavíračce.

Je vlahý letní večer, korona vystrkuje tykadla, a protože jsme si vědomi toho, jaká cesta nás čeká vlakem zpět a že i na konzumaci v dopravě je výjimka, tak si necháváme roztočit džbánek oné zde překvapivě dobré smíchovské desiny. Bohužel přichází jediné velké zklamání ve zdejším podniku. I přes rysku na pivním džbánku a informaci 4x pivo dostáváme sotva polovinu s klasickou mantrou Charbulky: “To dojde”. Takže jsme natáhlý o dvě piva a pro jistotu to zdíme černým Božkovem, za lidovou cenu. Bohužel už ani milá hláška “Dávám to do výroby” pachuť moc nesmyje a ty dva kousky ve džbánku padnou ještě u nádraží v krásném moravském letním soumraku.

  • SMRAD 1/10 (Nevonělo to, ale vůni si fakt nevybavujeme žádnou, staré dobré pisoáry až na zem krásně uklizený)

  • RETRO 6/10 (Tmavé dřevěné obložení, nízké lampy, fotbalové relikvie, vesnická zábava. Překvapivě víc LCD.)

  • KRAVÁL 8/10 (Vedle jela vesnická zábava, bereme to jako atmosférické plus)

  • ŠANCE NA ŠOUST 5/10 (Myslím se tu míhaly i mladší servírky, akce nalákala omladinu)

  • POČET ALKODĚDKŮ 6/10 (Spíš jde o “dělníky piva”, docházka okolo 19h působila jak ranní nával do hokny)

  • INDEX PŘESDRŽKY 2/10 (Nízký, možná roste s vyhraněnými politickými názory, netestováno)

     

    Z důvodu vzdálenosti od Brna nebylo dodrženo recenzní pravidlo "Grcka chodí vždycky 2x!" z Grcka manifesto.