Wednesday, October 7, 2020

Čebín? Změna režimu!

 Někdy k Vám nejlepší tipy přijdou samy. Po prosbě čtenáře jsme se tedy vydali na rurálperiferii, pomalu přetvářenou v satelitní Brno. Do Čebína.

Nová doba si žádá nové nalévárny a i tady snad prý brzo plánují rekonstrukci. Mlhavá informace u kostela nás přivedla na náměstíčko jak vystřižené z reklamy na moravskou dědinu. První past v podobě zdejší vinárny, kde jsme i přes okno naznali že to má Grcka potenciál 0 jsme zdárně minuli a zapluli
do Hostince pod Skalou.

Zvenku se vine vůně grilovačky, takže ve vnitř začínáme sami s jedním štamgastem. Sem se chodí ještě ale na štípačky a do hodiny je zde živá hospoda. Uvítání “Má poklona” a správně rostlý výčepní v košili říká hned že jsme prostě zapadli dobře. I přesto, že je zde servírován teror ze Smíchova, tak si na desinu nemůžeme stěžovat a přistává svižně za 26,- hned na stůl s nádavkem originálního a nového vtipu o Černejch. Tmavé dřevěné obložení a třené stropy jak z nemocnice jsou zkrátka klasika. Na LCD běží fotbalový přenos Eurosportu a už jen z šál a trofejí je vidět, že fotbal tu hraje prim. I další nabídka je přiměřeně devadesátková.



Třebíč je vlastně nedaleko a modrou šmoulovou Zonku v Brně rozhodně těžko pohledat. Jen její prodej je jak dýl s horkým zbožím, protože jsme konspirativně otázáni jestli tu někde proboha neschováváme dítě. Vzadu se s večerem rozjíždí ta pravá vesnická zábava, ačkoliv hodinová přetržka mezi dvěma provedeními Knockin' On Heaven's Door je poněkud zarážející. Všem jedenácti účastníkům koncertu v zadním sálu se to však líbilo. Pokračujeme výborným a né tak viděným Budvarem “33” za 28,-. Jen ta Plzeň bratru za 38,- byla již znatelně starší, a je jasné, že se jí tu nejspíš tolik nevypije.

Zajímavou postavou je pan výčepní, ostatně řeči na Havla a narážky na 89týho slýcháme spíš od štamgastů, než od podnikatelů? Klobásy tak přistávají s hláškou: “Bezva, já mám hlad od 89týho” a objednávka Plzně se servírováním: “Tak to máme změnu režimu, pánové!” Bohužel jídelní nabídka je toho večera slabá (klobása a docházející pečivo) a odvíjí se od symbiózy s vedlejším vietnamským obchodníkem, u kterého ale alespoň kvitujeme, že nás chtěl obsloužit i půl hodiny po jeho zavíračce.

Je vlahý letní večer, korona vystrkuje tykadla, a protože jsme si vědomi toho, jaká cesta nás čeká vlakem zpět a že i na konzumaci v dopravě je výjimka, tak si necháváme roztočit džbánek oné zde překvapivě dobré smíchovské desiny. Bohužel přichází jediné velké zklamání ve zdejším podniku. I přes rysku na pivním džbánku a informaci 4x pivo dostáváme sotva polovinu s klasickou mantrou Charbulky: “To dojde”. Takže jsme natáhlý o dvě piva a pro jistotu to zdíme černým Božkovem, za lidovou cenu. Bohužel už ani milá hláška “Dávám to do výroby” pachuť moc nesmyje a ty dva kousky ve džbánku padnou ještě u nádraží v krásném moravském letním soumraku.

  • SMRAD 1/10 (Nevonělo to, ale vůni si fakt nevybavujeme žádnou, staré dobré pisoáry až na zem krásně uklizený)

  • RETRO 6/10 (Tmavé dřevěné obložení, nízké lampy, fotbalové relikvie, vesnická zábava. Překvapivě víc LCD.)

  • KRAVÁL 8/10 (Vedle jela vesnická zábava, bereme to jako atmosférické plus)

  • ŠANCE NA ŠOUST 5/10 (Myslím se tu míhaly i mladší servírky, akce nalákala omladinu)

  • POČET ALKODĚDKŮ 6/10 (Spíš jde o “dělníky piva”, docházka okolo 19h působila jak ranní nával do hokny)

  • INDEX PŘESDRŽKY 2/10 (Nízký, možná roste s vyhraněnými politickými názory, netestováno)

     

    Z důvodu vzdálenosti od Brna nebylo dodrženo recenzní pravidlo "Grcka chodí vždycky 2x!" z Grcka manifesto.


Wednesday, October 30, 2019

U Zlaté Hrušky - Klidná síla na Tvrdého

Text je první dílem recenzního cyklu Jedem pětadvácou. Trolejbusem který míjí v Brně pajzly od Mendláku až do Líšně. #jedem_25

I v Brně jdou najít místa, která mají až městský charakter. Jedna z nich, kde se vám pod předválečnými domy zatočí hlava, je křižovatka Úvozu a Tvrdého. Na blízký Pomaláč s vtipnými obměňovanými nápisy ("Filda plodí nejlepší barmany!") na jeho tabulích je škoda slov, protože ho zná asi kdokoliv, kdo v Brně lil v posledních deseti letech víc než jeden semestr.
Našikmo naproti kousek za křižovatkou s dvěma bílými dřevěnými okny do ulice je hospoda U Zlaté hrušky. Už od vstupu je vidět, že tady je host ještě člověkem a má tu smysl pár nakoupit. Dřevěné obložení do výšky hlavy a držák na závěs od dveří tu dělají krásně útulno. Pro depresisty doporučujeme zadní část s ponurým výhledem do dvora, ve které na zdi ještě jako relikvii opečovávají vývěsní štít Starobrna z 90tek, co kdysi  svítil na ulici, jak je patrné z fotek již zaniklého webu seznamhospod.cz z roku 1997.
    Pod svícnem bývá největší tma, a tak tu študáky z kolejí přímo nad touto hospodou nenajdete. Nad lístkem vzpomínám na časy, kdy tu Staroba stála 16 korun a potom mi dochází, že jedna věc se tu stejně nezměnila. Paní výčepní, z její nabídky vybíráme celkem solidního Březnáka za 27 a výjimečně jsme jako hosté nabídli i něco my. A to žádost o rozhovor. Ukazuje se, že paní tu opravdu pamatujeme ze středoškolských let, protože tu dělá od roku 2001. Protože recenzní tým přečíslil i přehlušil osazenstvo tohoto jinak tichého zařízení, tak její původní odvaha i výřečnost bere za své a my se jen můžeme kochat v Brně kupodivu již téměř zapomenutou dětskou prací jejího mládežníka, kterého by podle mého soudu Charbulka už jedině zkazila.
    Za těch deset let, co domy na Úvoze dostaly nový přehoz, se tu vyměnilo nebo sundalo pár nových plechových tabulí na zdech. Jako by po deseti letech sem teprve začalo pronikat něco z instagramového hipsterství demonstrované nakonec kýčovytým výjevem na plechu koupeném kdesi v Jysku. Staré dobré reklamy na s poslední ekonomickou krizí zaniklá brněnská piva Baron Trenck a Červený drak však zůstávají. Za zmínku stojí i vcelku obsáhlá sbírka autoklíčenek.
    A co více - opravdu vyniká i nabídka, která vévodí sekci míchané nápoje. Mozek, Čerta nebo Koně v trávě (vše za 28,-) dnes hospody nemají koule veřejně inzerovat už ani ironicky. Ale toto je přesně to, co hledáme a máme rádi a pokud někdo mohl na diserteční práci "Pravé české míchačky" udělat vážně míněný doktorát ze sociologie, tak svoji vytrvalostí tato hospůdka chytí i revival těchto nápojů. Ostatně z Pomaláče to sem nemají další zástupy sociologů daleko. Můžou tak v pohodindě s vámi ještě zažít hospodu, která svým klidným tempem táhne evoluci čtyřek kupředu v druhém desetiletí nového století, a to zásadně tak, že z vnějšího světa nebere nic co tam nebylo populární už aspoň deset let.

  • SMRAD 3/10 (Standardní neutrální odér)
  • RETRO 7/10 (Přibyl pouze plastový bar naproti výčepu, plochá televize a obměnily se některé reklamy, přítomna WI-FI)
  • KRAVÁL 3/10 (Překvapivě tichý podnik)
  • ŠANCE NA ŠOUST 2/10 (Ano, občas sem i nějaká mladá žena v doprovodu zabloudí, za nouzovku můžete vzít vkusné erotické kalendáře pivovaru Poutník na pánských záchodech)
  • POČET ALKODĚDKŮ 2/10 (Zvedne se tak za 10-15 let, klientela vykazuje dostatek vitality)
  • INDEX PŘESDRŽKY 2/10 (Obecně nízký, zásadně roste, pokud klidně evolující podnik rušíte hromadnou návštěvou)



Už vstup říká že tady se na vykastrovaný minimalismus hrát nebude.

Na poměry běžné pivovarské reklamy super, kvintujeme praktické umístění rovnou na hajzlíku.









Takhle to maj mazlíčci rádi.

Privát, nevstupovat!

Klíčenková stěna s štítovou relikvií devadesátek

Teplo podzimního slunce


Vše kromě obsluhy je tu splachovací



Votvírak 1997

Friday, April 12, 2019

U Zvonu - A já prosím, nechte zvony znít!


Běžného chodce by na poprvé upoutal nejspíš opravdu retro obchod Erotic city, kde nabízejí kabinky se šestnácti programy různých žánrů (!) a rozsáhlou půjčovnu VHS. Světe div se, obchod stále funguje a je dokonce oblepen nálepkami Vikings against antifa a thorsteinar...takže klientela zde asi nějaká je a určitě ne ledajaká. No, ale nás už očumování stahuje cíl naší dnešní cesty a to hospoda u Zvonu, která je situována přímo mezi tímto obchodem a dalším, též eroticky laděným shopem, který už však raději podrobně nezkoumáme. Takže: nádech, výdech a jdeme tam! 

Při příchodu nás častuje jeden ze štangastů výkřikem „Marihuana!“. No, co by člověk čekal, když má dlouhé vlasy jako nějaká mánička, že ano. Sedáme tedy ke krásně umaštěnému zelenému ubrusu (ano, to už se dnes většinou nevidí, okamžitě tedy zvyšujeme rating !!!) a obdivujeme krásný obklad ze sovětské dřevotřísky. Osazenstvo tvoří asi osm štangastů- montérky, umaštěné vlasy a zarudlý alkoholický obličej jsou jejich dominantní rysy. U stolu vedle ještě sedí postarší dáma s malým pivem, která si čte TV revue a pokuřuje startku z plastové špičky. Inu, atmosféra na první pohled vskutku nádherná! Po chvíli příjde za námi starší pán v černých kožených gatích a elegantní košili a ptá se, co si dáme. Ač je na tabuli napsána nabídka tří piv, při objednávce se neptá a rovnou jde pro pár točených. Když nám piva sednou na stůl, zapne se televize s hokejem a parta místních začne vydávat neartikulované skřeky. Opravdu, rozumět jim je každé třetí slovo a to většinou „Pičo“, Mrdka“ a Do držky“ a zbytek doprovází basové hekání. Hospodský k tomu občas něco přitaká a tak tento taneček nerušeně pokračuje, zatímco my koštujeme první pivo.

 No, avizovaná jedenáctka Rohozec se tváří jako cyklistická osmička (jakoby byl obsah H2O větší než by měl být) , ale zase trubky mají evidentně čisté (žádný nakyslý odér, jak jsem trochu čekal)- takže suma sumárum, pitelné lehké pivo. Na panáky si zatím netroufáme, tak jdeme zahrát šipky. Starý automat nebere některé hody a naprogramovat nám klasickou pětsetjedničku musel jeden z hostů, protože programovací jazyk tohoto pekelného stroje jsme nějak nezvládali. Během hry jsem ještě nenápadně otestoval nealko, které mi bohužel přinesli v plastové lahvičce (zřejmě se zde nevyplatí mít točené limo) a místní kafe, které jsem doufal že donesou v klasické broušené sklince Thorax ze školních jídelen. Nakonec v této skvostné nádobě přinesli jen cukr a turka jsem měl v takové normální sklince Ikea, ale zase pobavil efekt tekutého písku na hladině oné kávy. 
 Mezitím kamarádka zkontrolovala sociální zařízení oblepené páskou a zkonstatovala, že je to opravdu pro odvážné. Pak mi řekla svůj zážitek z minulé návštěvy této hospody, kdy požadovala po obsluze Fidorku a pán se jí na to optal: „Fidorku k pivu? To seš jako naklepaná?“ Přemýšlela co to znamená- zda pán nemá obavy, že je třeba v jiném stavu nebo tak něco,ale když ji popadl za předloktí a zkontroloval případné stopy po vpichu a se slovy „Tak to máš jediný štěstí!“ji Fidorku prodal, jí bylo jasné, že na vině jsou nejspíš její dredy. Poptali jsme se tedy záhy provokativně na nějaké jídlo, ale neměli bohužel tentokrát nic, ani tu Fidorku či brambůrky, přitom kuchyň v zadu byla vidět, takže se zde možná někdy i vařilo či vaří? Po krásně ztrávených tří hodinách jsem se vydal směrem domů. Když jsem odcházel, kamarád testoval nějaké panáky a vypadal spokojeně, tak doufám, že se ještě uvidíme a nejen nahmatáme. 

Panaků se zde ale není potřeba bát, až na jakousi s nimi sílici smyčku narušení časoprostoru někam do roku 1995. Ostatně není už ve štatlu úplně zvykem že obsluha konzumuje stejně jako hosté a že s váma otočí klidně tři rundy bez ohledu na obsah. Ani nevím, staly snad 20cku? A neobsluhuje jen tak někdo. Při jakýchkoliv zmínkach o Rusku a Německu je tento starý inženýr z vojenského vyzkumaku schopen návázat hovor v obou jazycích a určitě by se svojí ruštinou neztratil naproti na Zvonařce v bistru u Taťány s výběrovou nabídkou fusion cuisine šašliků v pitě. 

Opilecká ruská konverzace kupodivu zbytek hostů nijak nepohoršuje, snad proto že svolil ostatním ke kompletní samoobsluze. Hloubku časového diskontinua uzavřel příchozí borec-ex-machina, který se tu domáhá setkání se spolupracovniky z Vlněny, že si dnes v práci řekli že půjdou ke Zvonu na jedno. Z Vlněny která zavřela nevím kdy a sama nestojí asi tři roky. Ze setkání jsou vykuleni i ostatní. Ani ne proto že se domáhá spolupracovníků z dávno zaniklého podniku, ale že narušil obvyklý jízdní řád štamgastů všedního dne. Cesta časem ale byla dokonalá, po tomto antré a další rundě s panem Vlněna si matně vybavuji nákup plastových lžiček v Tchibo a ráno v Bosonohách. 

 Takže celkově sečteno a podtrženo- hopoda u Zvonu je krásný lidový pajzl staršího střihu určený zejména pro pracující lid s příznivými cenami ( pivo, kafe, panák za cca.25 kč) v jedinečné lokalitě hned u Zvonařky. Index „přes držky“ je docela nízko, i když ze začátku jsme měl pocit nepatřičnosti, ale ten se s druhým pivem zcela vytratil. Každý den bych tam asi nechodil a když už, tak bych nejdřív zašel doma na toaletu, ale na spestření je to fajne.  Bohužel v duchu této dělňaské hospody to ale musíte zvládnout ve všední den, bo o víkendech je zavřeno. Tož zase někdy v nějakém pajzlu, grcce zdar! 

  • SMRAD 5/10 (příjemný kouřový odér) 
  • RETRO 9/10 (bodík dolů za LCD na stěně) 
  • KRAVÁL 7/10 (přiléhá rušná křižovatka) 
  • ŠANCE NA ŠOUST 0/10 (Rating se zvedá pro skutečné znalce) 
  • POČET ALKODĚDKŮ 8/10 (ovšem vzdělaných a skutečných štamgastů) 
  • INDEX PŘESDRŽKY (2/10)




Wednesday, January 30, 2019

Starý Brno. Kde gentrifikace trefuje do bílého.

Dnes už pomalu nemůžete otevřít v Brně noviny, aby na vás nevyskočilo téma "Bronx se mění". Aby taky ne, když to někdy vypadá, že na nebohých romech se v Brně vyřádila jen kvůli diplomu tak půlka FSS. Pohříchu hospodám a aspoň jedné zmizelé na Oltecu se ze stejného institutu věnoval jen jeden člověk. Odpočívej v pokoji, Restaurante u Fakulty (x 2010).

A přitom je zde čára kulturní zdi aktuálně někde na úrovni Sv. Anny viditelnější než kde jinde v Brně. Na hranici staré předražené Poličky a salátů však padlo v posledních letech několik klíčových bašt. Snad nejblíže sobě oba světy byly na Anenské. Flexaret a Špaček oproti kvelbu Pivnice na Anenské (x09/2016) vytvářely zajímavý kontrapunkt už jen tím, že pravděpodobnost vzájemného průniku množin návštěvníků byla minimální. Ještě dříve, okolo roku 2014 prohrála tento pomyslný duel nového a starého paluša Nad Schodama. Schválně, kde dnes na slušňáka najdete hrubé zažloutlé záclony a vývěsní štít pohostinství pamatující minimálně RaJ? Celému útoku zařízení, kde si dvojku vína koupíte za to, co dole v okýnku litr pomyslně vévodí kafé Paolo nad parkovacím domem přilepeném k Husovce. Čára je zde na dlani jako z leteckého snímku. Vždyť první nové domy ve čtvrti, která podle jednoho brněnského průvodce z roku 2014 „Ještě bude zajímavá“ máte rovnou pod sebou. Sevřené šiky jen mírně narušuje 10 let stará stavba Anennských teras a novostavba na místě pavlačáku u Sedmi Švábů. Úžasná trojkombinace v jednom vchodu: denní vinárna s oknem jak do akvárka pro důchodce vepředu, vinárna pro něco mladší vzadu a pivnice s nádechem nasládlého kouře pro mladý dredaře přes ulici u Švábů už taky není. Není už ani ten pavlačák, ve kterém byla.

Místa, kde prostá objednávka smažáku nabízela v podobě píčujícího kuchaře po cestě z baru do kuchyně větší kulturní zážitek než jídlo samotné, už tady na Oltecu drží jen dva trumfy. Teda držely by, kdyby se v nich vařilo.

U Pásku, Oltec Bar, Bar na Oltecu

Jestli hledáte Pajzl s velkým P, je to tady. Nedávno to ostatně ocenila uzavírkou i hygiena, nicméně tři kousky mi nic neudělaly. Koncentrace cigánů a džínsoviny na předdůchodcích, který právě vypadli od svaté Anny, není kupodivu nijak třaskavá. To se může změnit, když si přecijen nejisti vezmete své věci na poněkud rozestavěný záchod. Pracky visí ve vzduchu a to jen kvůli tomu, že jste je prý tímto gestem označili všechny za zloděje. Situaci ovšem zachraňuje gól Komety v playoff a to v hospodě s komeťáckou výzdobou semtam narušenou opravou trubek ve zdech stačí. Jen kvůli tomuto podniku na Grcce zvažujeme zavedení hodnocení „indexu přezdržky“.





Bar Šeki

Nejlepší podniky těžko najdete na netu. To platilo jak U Dědka tak tady. Po cestě nevíte, jestli lezete do vietnamské sámošky, nebo už najdete jen chlapíka, co vybírá parkovné za auta na dvoře. Těžké rustikální židle a příšeří. Hrdě tu prodávají ještě produkty nedaleké chemičky z Mendláku a to za bratru v Brně obvykle cenově nejnižších 27 Kč za jednu jedenáctku. Osazenstvo samotné je trochu v oddělených skupinkách, biatlonu v TV nikdo moc nevěnuje pozornost a jak je zvlášť u nás zvykem, televizi překrývá nesouvisející rádio. Ani by jeden neřekl, jak je z něj linoucí se Wind Of Change od Scorpions nadčasová. Nemusí hned padat Berlínská zeď, abyste si podobnými chceckpointy mohli svobodně projít kousek od sebe na Starém Brně.

Vítr změn tady prostě duje hlasitě. Místo hrdého a světáckého nápisu na Hybešce: „Denní bar Evropa,“ který sliboval rychlou ranní záchranu už v 8, dnes najdete Wings s konformním: „Kromě profesionálně vyškoleného personálu se u nás můžete těšit na široký výběr specialit a nápojů. V příjemném prostředí naší restaurace bude i pracovní oběd vždy příjemnou záležitostí a večeře s rodinou či přáteli radostným zážitkem.“

Je jen škoda, že jak ve světovém tak lokálním případě ten vítr změn nakonec nabral trochu jiné obrátky, než jsme čekali.



Napsáno v poctě článku:

Thursday, October 11, 2018

Jak se žije se spotřebou průměrného Čecha: Zpověď bez cenzury v 7 tezích.

Průměrná česká spotřeba se pohybuje mezi 138 až 163,5 litry piva na osobu ročně. (rekordy v ČR byly letech 2005 a 1992) Vždy mě zajímalo, jak to jako vypadá? Ty čísla vypadají hrozivě, ještě hrozivěji ale vypadá když si uvědomíme že je to jedno pivo co 35 hodin. Zajímavý je i trend. V celkové spotřebě alkoholu jsou jen 2 země které jsou pokaždé v první desítce v různých tabulkách spotřeby čistého alkoholu. Maďarsko a my. Ještě děsivější je že co se piva týče byla spotřeba piva v 60. letech na polovině, a za první republiky se pro venkovské rodiny jednalo dokonce o lehce luxusní záležitost.

"Neznám nikoho kdo by řekl: Vypiju ročně průměrného Čecha!"

K pokusům na lidech (a za vlastní prachy) se hledají dobrovolníci těžko. Nezbylo než v čase kdy na sobě všichni krutě makaj po večerech a o víkendu to prokládají fotkami na Facebooku ze Spartan race příjmout opravdovou výzvu.

Auto jsem tehdy neměl a neřídil. Mám možnost se krásně vyspat a mám volné víkendy. Základní předpoklady pro to nikoho neohrozit. Své postřehy bych chtěl předat v těchto sedmi tezích. Z původně předpokládaného hrdinského eposu batlení škopků seriovým pijáctvím, se ale nabízí otázka: Kde to jako vůbec žijem?!

1) Nebezpečná síť kolejí a nádražek.

Česká republika má jednu z nejhustších železničních sítí na světě a na každém větším uzlu je nádražka nebo obchod.otvirak Pokud aspirujete na svých 327 ks ročně, můžete luxusně už po cestě na víkend dát svých 5 tam i nazpátek. České vlaky jsou výjimečné. I když je to nezákonné a ve většině západní Evropy by vás vyrazili po prvním "tsss" otevřeného lahváče z vagonu, tady máme často otvíráky i v interiéru. Je zajímavé že i na komunitním serveru beerborec.cz najdete poměrně dost lidí co se alespoň podle jejich nicků motají kolem železnice, k dobrému ale slouží to že i děsivé průměry 3,5 denně jsou často tvořeny půldeckovými ochutnávkami.

2) Alkoholická infrastruktura.

Nenajdete zemi která by byla tak přívětivá ke koloběhu lahví piva (kromě těch kde to není motivováno pohodlím alko-sokolíků, ale ekologií). V podstatě obratem můžete kdekoliv přezbrojit za přestupu prázdné za plné a objednat si kelímek k tomu.

3) Cena.

V pohraniční stanici se američan ptá kde jsme vzali pivo. Pojď, pozvem tě. Né to je drahý. Pojď s náma do nádražky. Střih. Stejně bych vám to chtěl zaplatit. Ok, gimme a buck. What? Is that cheaper even than a water? (Dobrá, dej mi babku. Cože, to je levnější než voda?) Perlička: Průměrná spotřeba Čecha ročně výjde na něco do 6000 Kč za rok.

4) Lidi.

Pojď s náma chlastat do jídeláku. Tak jo. A proč jste mě vůbec pozvali? Čouhá ti z batohu lahváč, ty nemůžeš být zlý člověk! Společenská přitažlivost alkoholu a lidí kolem něj je všeobjímající. Někdo mu rovnou říká sociální lubrikant, schválně kdy jste naposled a po třicítce jste s kámošem nešli na pivo, ale ven na lítačku jak za mlada s klíčem na krku? Jasně vysmáli by se vám. A to né za to že dřepíte na škopku, tak jako pokaždé kdy se vidíte.

5) Kvalita.

Překvapivě jde o jedinou kategorii která vám v Česku cestu za rekordem výrazně stíží. Jsou hospody kde i tři odnesete bolehlavem. Špatný trubky udělaly pro nižší míru spotřeby alkoholu asi víc než celý Nešpor i s úsměvem hlemýždě.  Ani pivovary samy nezůstavají pozadu. Je tu vyřeďování na požadovanou stupňovitost a tetrahop. Ale hlavně že tu dobrému pivu každý rozumí… To že "v jugošce a řecku je to horší" bohužel není moc dobrá omluva. Jaký rozdíl oproti bavorskému zákonu z roku 1561 kdy v pivu může být jen ječný slad, chmel, voda, kvasnice a ENDE!

6) Pít na rychlost je blbost a prasárna.

Ano, stalo se něco co se v časech replikační krize stává i jiným výzkumníkům. Vstoupil jsem do experimentu svým chováním, a to nezachováním svého předchozího životního stylu. Jestli pro mě na začátku bylo lákavé překonat denní průměr 0.9, teď do konce roku čekám jestli sleze aspoň na 1.1 denně. Modří už vědí. Přepít spotřebu průměrného Čecha jde v klidu i za půl roku.

7) Nemá to ani zdaleka takový vliv na postavu.

Já, jakožto jediný pokusný objekt jsem vzorkem neprůkazným, přesto v srovnatelném období roku a to ať standardního nebo toho v průběhu pokusu jsem vždy naprosto stejně přibral a to asi 6 Kg. V obou srovnávaných obdobích jsem ale byl bez ohledu na pivo postižen nutností vypracování akademické práce… Tato možná hypotéza ovšem vyžaduje ověření na širším vzorku…

Zbývá jediný závěr. Rizika pro jednotlivce už známe, dobrovolníků je potenciálně celá republika. Nezbývá než v dalším z příštích článku předložit metodiku nyní již skupinového výzkumu a návrh dotazníků. Větší starosti mám ale po svém pokusu o to ,abychom našli vůbec dost lidí do kontrolní skupiny a to i přes to že účast v ní objekt nestojí vůbec nic!

Monday, October 1, 2018

Ceny z přelomu tisíciletí? V Dubňanech stále aktuální

Při toulkách venkovem snad nemůžete narazit na větší zklamání, než když dorazíte do obce postrádající hospodu, bufet či jakékoliv zařízení, kde by bylo možno uhasit žízeň po pivu a dobrodružství. Dubňany na Hodonínsku, ač mají status města, jsou klasickou dědinou mezi poli - kostel, sámoška, „obchodní centrum“ v podobě rodinného baráku čítajícího hned dva obchůdky, takže zde se takového zklamání nedočkáte. Už první dojem z hospody U Zvonu by měl v návštěvníkovi naladěnému na vlnách Grcky vyvolat nadšení – stěny interiéru komplet pokryty klasickými cetkami, není zde kousek místa, kde by nebyl nějaký retro plakát, podtácek, tranzistorák, kytara, medaile či myslivecká trofej. V deskách na provázku visí u stěny i čestné uznání za práci nějaké soudružky při slavnostní příležitosti 30. výročí znárodnění českých lesů a podobné dokumenty a listiny z různých dob. To vše s kombinací s přívětivou obsluhou sice oblaží srdce čtenářovo, leč samo o sobě to nestojí za zmínku. Dubňanský podnik nad ostatní podobné vyčnívá hned v několika ohledech. Když jsem v roce 2017 poprvé navštívil hospodu U Zvonu, byla to náhoda. Každý rok koncem léta zde jezdím do nedalekého areálu kempu „Josef“ na malý punkový fesťák, který si na nic nehraje a hrdě nese název Agrofest (Babišův koncern v tom bohudík nemá prsty). Tato hospoda byla první, na kterou jsme na procházce po okolí areálu narazili. Pár místních štamgastů na lavici před vchodem a zahrádka ve dvoře jinak v té době zaskládaném harampádím a stavebním materiálem slibovali uspokojivou dávku autenticity. Usadili jsme se tehdy na zahrádku u krbu obskládaného hromadou věcí, o kterých jsme doufali, že je někdo jistě brzy roztřídí a odveze do sběrného dvoru. Vrchol hromady zdobilo staré rádio nepochybně v tuzexu pořízené a dosti odrbaný stojan s nápojovým lístkem. Bavíme se představou, jaké to byly krásné časy, kdy desítka stála 17,-Kč a dvanáctka dvacku. Po pár minutách vyleze usměvavý pan vrchní, evidentně zvyklý na punkové osazenstvo, a s úsměvem praví „Děcka, pustím muziku...“ a zapojí ono rádio kamsi do prodlužky a zapne ho. Hned potom vezme ošuntělý nápoják a položí ho na stůl. Objednáme si stále nevěříce, že ceny jsou aktuální. Dali jsme si jedenáctku Rychtáře za 20,-, ale prohloupili jsme, dvanáctka stojí stejně. Za panáka tuzemáku chtějí 17,- Kč, za Morgana 25,-. A to ještě není vše. Od místních se dozvídáme, že zde trvale platí akce „každé páté pivo zdarma.“ Platnost této akce nám záhy potvrdí i personál. Asi bych nechtěl být játry alkoholika žijícího poblíž. Letošní Agrofest 2018 již tedy nutně znamenal povinnost další návštěvy Dubňan. Krámy ze zahrádky zmizely, ceny však zůstaly stejné. I akce 4 + 1 piva stále platila. Potěšen existencí tohoto skvělého místa jsem si opět vychutnal pivečko za dvacku. Na odchodu jsme ještě byli svědky nefalšované hospodské bitky, která jen dokreslila celý ten báječný kolorit. Hospoda U Zvonu tedy rozhodně patří mezi místa, která stojí za to navštívit, dokud tu jsou.



Friday, July 20, 2018

Krást železo? Ne! Na škopku v domově klidného stáří.

Jdeme krást železo?
"Je to tady nějaký moc slušný. Vypadá to tady jak druhá Masaryčka." "Neboj jsme blízko musí se to někde tady zlomit."

A skutečně, na kopečku se nachází hospoda u které vás bude okolí podezřívat že jdete spíš krást železo za branou, než že jdete na pivo. Cestu vám budou značit vývěsní štíty Starobrna který pamatujete ještě z doby kdy jste místo škopka cucali maximálně palec a nechápali jste proč do těch baráků leze tolik lidí.

Nás jako vetřelce zvenčí označuje množství bagáže a proto první pivo čekáme přibližně 10 minut za společného čekání se štamgastem, který srká turka a čumí na prastarý pořad Šance, u kterého je pro nás s T. největší zábava hádat jestli je z roku 95 nebo 97. Venku je listopadové pošmourno a k ospalému nedělnímu odpoledni nemůže televize dávat asi nic lepšího. Bodík ještě za starou tlustou kystnu.

Za 10 minut situace graduje a ze štamgasta se po našem celkovém vyprofilovaní mění chlapík na obsluhu. A začne i obratem ve svém asi 80 letém věku slyšet a reagovat.

"A kam na záchody, prosím vás?" Tady dozadu a doprava mám koupelku." "Aha, dík."

Mladý Petr Rychlý se kroutí v pořadu za doprovodu interpretů o kterých jsme si mysleli že byli mrtví už tehdy.

Není to nahoda, ze všech brněnských hospod asi jen tady najdete pisoár zavěšený na stromě s trubkou kamsi pod zem a to celé zakryté zvenčí reklamní cedulí na okresní podnik stavebních služeb Brno - Nositele řádu Vítězného října. Minulost se tu prostě využije do mrtě, a Petr Rychlý zamlada v televizi tak kupodivu patří k těm aktuálnějším věcem co máme zrovna nadosah.
78 za tři Starobrna, pěna padá pomalu, ale naštěstí pomaleji než může spadnout obsluha - štamgast.

Takhle si to představuji. Svůj důchod. Cokoliv vám z venčí přikážou vám v této pivní zasklené terásce, která konzervovala čas nejpozději roku 1995 muže políbit prdel. A jako bonus, když to s váma šlehne, možná si toho někdo všimne dřív než poštačka s důchodem.

I když od klasiků víme k jakým rodiným katastrofám může vést předstírání hluchoty, tady nejspíš vede jen k pohodě provozního a mírným rozpakům příchozích, kteří musí projít testem: Tak já vám teda načepuju, možná, mladí ocasi...

Těžší zašívarnu v Brně nenajdete.

PS: Šance byla z roku 1996. V červnu 2018 jsem návštěvu zopakoval. Odkazy na Starobrno byly přelepeny reklamními nálepkami Poutníka a ten se tu teď prodává za 30. Vyrazili nás. Majitel se totiž chtěl v klidu a sám divat na mistrovství světa ve fotbale.


Minulost může zakrýt i pisoár


Rozbité ruské kuželky v listopadovém odpoledni jsou
ideálním místem kde si to můžete rovnou hodit.
Výčep
Slunce v duši