Friday, April 12, 2019

U Zvonu - A já prosím, nechte zvony znít!


Běžného chodce by na poprvé upoutal nejspíš opravdu retro obchod Erotic city, kde nabízejí kabinky se šestnácti programy různých žánrů (!) a rozsáhlou půjčovnu VHS. Světe div se, obchod stále funguje a je dokonce oblepen nálepkami Vikings against antifa a thorsteinar...takže klientela zde asi nějaká je a určitě ne ledajaká. No, ale nás už očumování stahuje cíl naší dnešní cesty a to hospoda u Zvonu, která je situována přímo mezi tímto obchodem a dalším, též eroticky laděným shopem, který už však raději podrobně nezkoumáme. Takže: nádech, výdech a jdeme tam! 

Při příchodu nás častuje jeden ze štangastů výkřikem „Marihuana!“. No, co by člověk čekal, když má dlouhé vlasy jako nějaká mánička, že ano. Sedáme tedy ke krásně umaštěnému zelenému ubrusu (ano, to už se dnes většinou nevidí, okamžitě tedy zvyšujeme rating !!!) a obdivujeme krásný obklad ze sovětské dřevotřísky. Osazenstvo tvoří asi osm štangastů- montérky, umaštěné vlasy a zarudlý alkoholický obličej jsou jejich dominantní rysy. U stolu vedle ještě sedí postarší dáma s malým pivem, která si čte TV revue a pokuřuje startku z plastové špičky. Inu, atmosféra na první pohled vskutku nádherná! Po chvíli příjde za námi starší pán v černých kožených gatích a elegantní košili a ptá se, co si dáme. Ač je na tabuli napsána nabídka tří piv, při objednávce se neptá a rovnou jde pro pár točených. Když nám piva sednou na stůl, zapne se televize s hokejem a parta místních začne vydávat neartikulované skřeky. Opravdu, rozumět jim je každé třetí slovo a to většinou „Pičo“, Mrdka“ a Do držky“ a zbytek doprovází basové hekání. Hospodský k tomu občas něco přitaká a tak tento taneček nerušeně pokračuje, zatímco my koštujeme první pivo.

 No, avizovaná jedenáctka Rohozec se tváří jako cyklistická osmička (jakoby byl obsah H2O větší než by měl být) , ale zase trubky mají evidentně čisté (žádný nakyslý odér, jak jsem trochu čekal)- takže suma sumárum, pitelné lehké pivo. Na panáky si zatím netroufáme, tak jdeme zahrát šipky. Starý automat nebere některé hody a naprogramovat nám klasickou pětsetjedničku musel jeden z hostů, protože programovací jazyk tohoto pekelného stroje jsme nějak nezvládali. Během hry jsem ještě nenápadně otestoval nealko, které mi bohužel přinesli v plastové lahvičce (zřejmě se zde nevyplatí mít točené limo) a místní kafe, které jsem doufal že donesou v klasické broušené sklince Thorax ze školních jídelen. Nakonec v této skvostné nádobě přinesli jen cukr a turka jsem měl v takové normální sklince Ikea, ale zase pobavil efekt tekutého písku na hladině oné kávy. 
 Mezitím kamarádka zkontrolovala sociální zařízení oblepené páskou a zkonstatovala, že je to opravdu pro odvážné. Pak mi řekla svůj zážitek z minulé návštěvy této hospody, kdy požadovala po obsluze Fidorku a pán se jí na to optal: „Fidorku k pivu? To seš jako naklepaná?“ Přemýšlela co to znamená- zda pán nemá obavy, že je třeba v jiném stavu nebo tak něco,ale když ji popadl za předloktí a zkontroloval případné stopy po vpichu a se slovy „Tak to máš jediný štěstí!“ji Fidorku prodal, jí bylo jasné, že na vině jsou nejspíš její dredy. Poptali jsme se tedy záhy provokativně na nějaké jídlo, ale neměli bohužel tentokrát nic, ani tu Fidorku či brambůrky, přitom kuchyň v zadu byla vidět, takže se zde možná někdy i vařilo či vaří? Po krásně ztrávených tří hodinách jsem se vydal směrem domů. Když jsem odcházel, kamarád testoval nějaké panáky a vypadal spokojeně, tak doufám, že se ještě uvidíme a nejen nahmatáme. 

Panaků se zde ale není potřeba bát, až na jakousi s nimi sílici smyčku narušení časoprostoru někam do roku 1995. Ostatně není už ve štatlu úplně zvykem že obsluha konzumuje stejně jako hosté a že s váma otočí klidně tři rundy bez ohledu na obsah. Ani nevím, staly snad 20cku? A neobsluhuje jen tak někdo. Při jakýchkoliv zmínkach o Rusku a Německu je tento starý inženýr z vojenského vyzkumaku schopen návázat hovor v obou jazycích a určitě by se svojí ruštinou neztratil naproti na Zvonařce v bistru u Taťány s výběrovou nabídkou fusion cuisine šašliků v pitě. 

Opilecká ruská konverzace kupodivu zbytek hostů nijak nepohoršuje, snad proto že svolil ostatním ke kompletní samoobsluze. Hloubku časového diskontinua uzavřel příchozí borec-ex-machina, který se tu domáhá setkání se spolupracovniky z Vlněny, že si dnes v práci řekli že půjdou ke Zvonu na jedno. Z Vlněny která zavřela nevím kdy a sama nestojí asi tři roky. Ze setkání jsou vykuleni i ostatní. Ani ne proto že se domáhá spolupracovníků z dávno zaniklého podniku, ale že narušil obvyklý jízdní řád štamgastů všedního dne. Cesta časem ale byla dokonalá, po tomto antré a další rundě s panem Vlněna si matně vybavuji nákup plastových lžiček v Tchibo a ráno v Bosonohách. 

 Takže celkově sečteno a podtrženo- hopoda u Zvonu je krásný lidový pajzl staršího střihu určený zejména pro pracující lid s příznivými cenami ( pivo, kafe, panák za cca.25 kč) v jedinečné lokalitě hned u Zvonařky. Index „přes držky“ je docela nízko, i když ze začátku jsme měl pocit nepatřičnosti, ale ten se s druhým pivem zcela vytratil. Každý den bych tam asi nechodil a když už, tak bych nejdřív zašel doma na toaletu, ale na spestření je to fajne.  Bohužel v duchu této dělňaské hospody to ale musíte zvládnout ve všední den, bo o víkendech je zavřeno. Tož zase někdy v nějakém pajzlu, grcce zdar! 

  • SMRAD 5/10 (příjemný kouřový odér) 
  • RETRO 9/10 (bodík dolů za LCD na stěně) 
  • KRAVÁL 7/10 (přiléhá rušná křižovatka) 
  • ŠANCE NA ŠOUST 0/10 (Rating se zvedá pro skutečné znalce) 
  • POČET ALKODĚDKŮ 8/10 (ovšem vzdělaných a skutečných štamgastů) 
  • INDEX PŘESDRŽKY (2/10)




No comments:

Post a Comment